Antibiotika jsou látky, které inhibují růst a množení mikroorganismů nebo je usmrcují. Jsou primárně určena na léčbu bakteriálních infekcí. Na viry a plísně tyto antibiotika nefungují. Nadužívání antibiotik je v posledních letech často probíraným tématem nejen v lékařských kruzích. Neustále se zvyšující rezistence mikroorganismů na účinky antibiotik se stala globálním problémem, který se snaží vyřešit Světová zdravotnická organizace i státní zdravotní ústavy jednotlivých zemí. V České republice byl k tomuto účelu v roce 2009 ustanoven Národní antibiotický program, který má za úkol zajištění dlouhodobě dostupné, účinné, bezpečné a nákladově efektivní antibiotické léčby pacientů s infekčními onemocněními. V čem je tedy problém? Přílišné nadužívání antibiotik je nebezpečné nejen jedinci samotnému, jehož střevní mikroflóra není takovému množství látek schopna dlouhodobě čelit, ale také lidstvu jako celku. Jelikož se citlivost mikrobů na antibiotika razantně snižuje, můžeme v posledních letech pozorovat nárůst rezistence a s ní spojenou vyšší nemocnost a úmrtnost pacientů postižených infekcí po celém světě.
“Příliš časté užívání antibiotik vede k oslabování imunity.”
Je to bohužel fakt. Antibiotika ničí mikroorganismy — ty nechtěné i chtěné. Mezi chtěné patří například ty, které žijí v zažívacím traktu a jsou důležité pro imunitu. Není proto divu, že v důsledku střevní nerovnováhyčastým užíváním antibiotik jdeme naproti snad každé infekční nemoci. Co s tím? Necháme si zase předepsat antibiotika. A jsme v začarovaném kruhu. Jak z něj ven? Dejte šanci bylinám, které imunitu posilují.
Příroda nás totiž obdarovala bylinami, které v sobě uchovávají složky a látky, jimž se přisuzují antibiotické účinky na organismus. Pojďme si představit ty nejoblíbenější a nejpopulárnější z nich.
Tento až tři metry vysoký keř s nápadnými červenými plody můžeme vidět růst v mírných oblastech Evropy, Afriky, Ameriky i Asie. O jeho možných pozitivních účincích na lidský organismus se zmiňuje nejen slavný švýcarský lékař a alchymista Paracelsus, ale také o něm můžeme najít zmínku v Mattioliho herbáři, co by pomoc při horečkách a zimnicích. Vědci a výzkumníci se na něj ve studiích zaměřují hlavně kvůli jedné ze složek patřící do skupiny alkaloidů s názvem berberin. Tomu se totiž přisuzují schopnosti ničit různorodé mikroorganismy, jako jeSalmonella, Escherichia coli, streptokoky nebo třeba bakterie rodu Shigella. Díky útlumu střevní hypersekrece se tak dřištálovité rostliny stávají číslem jedna při řešení růjmů a dysentérií. Co se týká močového ústrojí, dřišťál pomáhá při zánětech močového měchýře a ledvin či při výskytu ledvinových kamenů. Plody, kůra i listy dřišťálu obsahují nemalé množství vitamínu C a K, třísloviny, silice, kyseliny a pryskyřice, takže bylina přispívá k podpoře obranyschopnosti organismu jako takové.
Jehličnatý keř s modrými až černými plody (jalovčinkami) známý v našich končinách nejen kuchařkám, jako silně aromatické koření, ale také mužům a chlapcům hlavně o Velikonocích, kdy se často používá místo pomlázky. O jeho údajných léčivých účincích se můžeme dočíst již ve spisech starých Egypťanů. Nejen oni mu připisují silné detoxikační, antibakteriální a dezinfekční účinky. Plody totiž obsahují vitamín C a stopové prvky (vápník, draslík), přírodní kyseliny, silice, pryskyřice a flavonoidy. Vykazují silné působení proti širokému spektru bakterií, virů a plísní. Mohou tak pomoci například k pročištění jater, regulaci krevního cukru či správnému fungování lymfatického systému. U infekcí močových cest je tato bylina jednou z nejspolehlivějších možností, jak se potíží zbavit.
Jeho květ se stal symbolem boje proti rakovině. Jedni ho pěstují pro okrasu, druzí pro jeho možné pozitivní účinky na zdraví člověka. V lidovém léčitelství se používal již ve starém Římě, Egyptě i Persii. Někdy se podle něj dokonce předpovídalo počasí. Proč je měsíček mezi lidmi tak populární? Jeho květy obsahují jedinečnou kombinaci silic, kyselin, flavonoidů, vitamínů a saponinů, které je připisován nejeden kladný vliv na lidský organismus. O měsíčku se říká, že přispívá k posílení imunity a bojuje tak proti bakteriím, virům a nežádoucím vnitřním parazitům. Dále se mu přisuzuje příznivý hojivý efekt na celý zažívací trakt, žlučník a játra, kde tlumí záněty a uvolňuje křeče. Ženy mohou měsíček vyhledat při silné, nepravidelné či bolestivé menstruaci. Kromě vnitřního užití, je vhodné po měsíčku sáhnout také při poraněních či nemocech kůže, jako jsou popáleniny, jizvy, akné, ekzémy nebo třeba podrážděné bradavky po kojení,kde se využívají jeho silné regenerační vlastnosti.
Tato žluto až oranžovokvětá bylina je jedním nejznámějších přírodních antibiotik vůbec. Původně pochází z Jižní Ameriky, kde ji používali indiáni k hojení zanícených ran. V Evropě našla své místo třeba v Mattioliho herbáři. Nejoceňovanější látkou, kterou můžeme v květech, listech i semenech lichořeřišnice najít, je thioglykosid glukotropaeolin ze skupiny glukosinolátů. Ten dává za určitých podmínek vzniknout biologicky aktivním sloučeninám, které mohou mít kladný vliv na organismus člověka. Pro vylučování glukotropaeolinu močí a plícemi se tato bylina využívá především v urogenitálním a respiračním systému. V alternativní medicíně je lichořeřišnice hojně využívána zejména při urologických potížích, jako jsou problémy s prostatou, záněty močových cest či různé nemoci ledvin způsobené bakteriemi.
Jeden ze zástupců říše hub, Krakonošovy vousy, jak se lišejníku někdy říká, jsou v lidovém léčitelství známy již přes tisíc let. Víc než jak se mu říká, nás ale zajímá, co se o něm říká. Lišejníku se připisují antibiotické, antivirové a protiplísňové vlastnosti, zejména co se týče zánětů dýchacích cest a trávicího traktu. Hlavní účinnou látkou je kyselina usnová, která se z lišejníku extrahuje a využívá při výrobě antibiotik. Dále může přispět k lepšímu vstřebávání potravy a pomociv boji proti karcinomům napadajících lidské orgány, a to díky silným antioxidačním vlastnostem.
Tato žlutokvětá bylinka, která je známá spíše pod svým latinským názvem, než pod tím českým (vlákeň srdcolistá), má své místo dokonce v indickém lidovém lékařství - ájurvédě. Účinné látky nacházející se v semenech a kořenech rostliny jsou využívány třeba při přípravě léků. Asi nejkontroverznější látkou, kterou můžeme extrakcí ze sidy získat, je efedrin. Každého asi jako první napadne, že se jedná o drogu, která stimuluje centrální nervový systém a její dlouhodobé užívání ve velkém množství nekončí vůbec dobře. Efedrin se ovšem využívá i v moderní medicíně, kde se pro svůj možný pozitivní vliv na dýchací ústrojí člověka přidává například do nosních sprejů či kapek proti kašli. Dále ho můžeme najít v preparátech na podporu hubnutí, navýšení svalové hmoty či celkového zlepšení fyzičky sportovců. Bylina se s dlouhou tradicí používá na nemoci dýchacího a trávicího ústrojí.
Této bílokvěté rostlině s poetickým názvem se přisuzuje rovnou několik kladných vlastností. Obsahuje látky, které vykazují antibiotické, antivirové, antioxidační, protiplísňové, diuretické a sedativní účinky. Mezi ně patří hlavně silice, vitamíny, flavonoidy, kumariny a taniny. Potíží k jejichž zmírnění může dvouzubec přispět, je celá řada — od zánětů močových cest, přes nachlazení, špatné trávení, anémii, vysoký krevní tlak, cukrovku až po malárii. Bylina je považována za účinné tonikum všech sliznic, kde brzdí zánět a samotné sliznice dobře hojí.Jako tinktura se dá použít i zevně, pokud potřebujeme zmírnit projevy akné, ekzému nebo třeba lupenky.
Bylina, která se k nám dostala z Afriky, kde se používá při příznacích malárie, je známá hlavně pro své kořeny. Ty obsahují jedinečnou kombinaci alkaloidů, flavonoidů a tříslovin, na které se soustřeďují výzkumy zejména v oblasti nemocí bakteriálního původu přenášených klíšťaty a jinými sajícími druhy hmyzu. O jednom z alkaloidů - kryptolepinu - se někdy hovoří dokonce jako o pomyslném esu v rukávu v boji proti rakovině. Bylina se dále používá pro řešení infekcí trávicího a močového ústrojí.
A máme tady něco pro pány. Tato bylina, volně rostoucí hlavně v Rusku, Číně a Koreji, má totiž potenciál zejména v léčbě nemocí prostaty. Výzkumy se soustřeďují hlavně na rakovinu a benigní hyperplazii, která umí muže pořádně potrápit. V čínské medicíně se sušené lýko tohoto stromu používá k podpoře správného fungování močového ústrojí, proti úplavici, tuberkulóze, zápalu plic či nemocem jater.
Chebule srdčitá, Guduchi nebo prostě “nektar nesmrtelnosti”. Všechny tyto výrazy označují bylinu, kterou ájurvéda řadí mezi tři nejposvátnější rostliny vůbec. Zmínku o jejich schopnostech můžeme najít již v indickém eposu Ramajána. V posledních letech je pro své možné antibiotické, antioxidační, protizánětlivé, antistresové a protirakovinné vlastnosti podrobena hned několika výzkumům. V asijských zemích se tinospora používá na posílení imunitního systému,při obtížích s trávením, proti žloutence, úplavici, cukrovce, revmatu či jako pomocník k regeneraci organismu vystavenému chemoterapii, či rekonvalescenci po těžkých chorobách.
Všude kolem nás se nachází plno mikrobů a mikroorganismů způsobujících různá onemocnění, která nás mohou skolit tak, že se antibiotikům vydaným na předpis sem tam asi nevyhneme. Pamatujme ale na to, že by to měla být až poslední možnost, a to v zájmu jak našem, tak celé světové populace. Teď když víme, že nám sama příroda nabízí několik možných řešení, proč je nezkusit, než se vydáme s receptem do lékárny.